HELLRAISER
Na zemi tu ve tmě klečí ženská postava,
černé svíce kolem hoří, celá náhá je.
v hlavě jí už léta tlačí touha sžíravá,
drží v ruce hlavolam a nepolevuje.
Pravidelný osmistěn si v rukách otáčí.
Jak ho jenom otevřít a co je uvnitř něj?
Co na světě zažila ji asi nestačí,
Je velice zvědavá na budoucí děj.
Od soustředění pot skrápí celé její tělo,
už na to asi přišla, kostka se otvírá,
a zase se uzavřela, co se to jen dělo?
náhle temnotu ostré světlo protíná.
Klapot zubů ozývá se stále blíž a blíž,
temné postavy ze všech koutů přichází.
Už to není tak, že o tom jen sníš,
Cenobiti už jsou tady se svou extází.
"Zavolala jsi nás!" Ozve se postava,
celou hlavu má propíchanou hřebíky.
Duše nečisté teď začne poprava,
ženy zmocní se hned záchvat paniky.
"Ukážeme ti něco nádherného!"
Odnikud přiletí řetězy a háky,
do hladké kůže snadno se zapichují,
řetězy se napínají a ta kůže taky,
ženská řve jak prase, bolestí se pomočí.
Krev se řine ze všech možných ran a na zem šplýchá,
hlasitý smích Pinheada se všude rozléhá,
v bolestivé extázi žena rychle dýchá
svému strašnému osudu právě podléhá
Na všechny strany létají kusy jejího těla
připíchávají se na mučící pilíř.
Její duše bude trpět, vždycky to tak chtěla,
Cenobiti dají si vnitřností plný talíř.
Náhle všechno ztichne a všichni odchází,
podivný hlavolam se sám uzavírá.
Je to jenom začátek s peklem nesnází,
kdo hlavolam otevře, trpce pak umírá.
"...Ježíš se rozplakal!"