O LÁSCE
Tam, kde dříve byla láska,sídlí už jen nenávist a hnus.
Nejdřív láskou srdce praská, potom zbyde shnilej masa kus.
Lásky, které dřív jsme měli,nechaly v nás rány hluboké.
Kdybychom to dřív věděli,milujem jen sebe samotné.
Touha býti milován nás,sžírala jako kyselina,
Teď však už cítíme jen mráz,vztek ji sežral jak rakovina.
Nenávidím všechny ženy, co mi nikdy lásku nevrátí,
investice citů k hovnu, doufám, že se ve vztek obrátí.
Chci ať jejich těla jak ovoce časem zoškliví,
dřív červené, šťavnaté, pak samá vráska, obdiv nesklidí.
Jejich pupky vylezou jim, tlusté zadky nijak neskryjí.
ať se jejich kůže scvrkne a je popraskaná od strií.
Ať domělé jejich štěstí rázem skončí v temných hlubinách,
nevěra a žárlivost ať sežere je jako červi hrách.
Kéž by někdy láska moje, co jsem těmhle ženám věnoval,
roztrhala duše jejich, cáry pak ať spálí pekel žár.