ŠVIHÁK LÁZEŇSKÝ
Po kolonádě jde švihák lázeňský,
v ruce hůlku v sobě plzeňský,
řádně opilý již tenhle švihák je.
když tu se na něj dívka zasměje.
Nakroutí kníry, švihák lázeňský,
hned si připadá jako Frištenský
Přitom je hubený a malý docela,
normálně by ho žádná nechtěla.
:Švihák lázeňský jó švihák lázeňský,
on je totiž děsně na ženský.:
Zde mezi kriply je jednooký král,
jde rovnou na věc, nestojí opodál.
Dívka na vozíku je snadnou kořistí
to už ví dobře švihák lázeňský.
Pojďte se projet, milá slečinko,
hned se Vás ujmu, počkejte malinko,
k rybníčku půjdem, je to jen kousíček,
na tváři zjeví se jí ďolíček.
:Švihák lázeňský jó švihák lázeňský,
on je totiž děsně na ženský.:
Sotva jak dorazí tihle dva k rybníčku
on něžně políbí její ručičku,
ona mu na to šeptne do ouška,
Chci sát sperma z tvého kolouška.
Na nic nečeká, švihák lázeňský,
a urychleně sundá gatě svý,
pak jí ho prudce vrazí do krku,
až se s vozíkem skácí do smrku.
:Švihák lázeňský jó švihák lázeňský,
on je totiž děsně na ženský.:
Když mu řádně jeho ocas vysála,
při tom svoji sukni vykasala,
podrž mi nohy, můj milý šviháku
a strč mi péro rovnou do kaďáku.
Když jí pak řiťku mrdkou vycákal,
horentně ji na vozík pomáhal,
oba spokojeni z té prasečinky,
odjeli k lesu sbírat květinky.
:Švihák lázeňský jó švihák lázeňský,
on je totiž děsně na ženský.: